Mravenčí škola v přírodě

Podrobná zpráva o řádění mravenců v Beskydech

,,Mraveneček v lese těžkou kládu nese. Pomozte mu kamarádi, nebo se přetrhne…“

Rok s rokem se sešel a naše školka opět pořádala tématicky založenou školu v přírodě. Vymyslet téma, které by děti bavilo, byla ovšem pořádná kláda, s kterou by nám ani mravenec nepomohl. A tak nakonec padla volba na mravenečky. A proč né, že? Jsou pilní.

Hlavní mraveniště jsme opustili v pondělí, 5.6.2017 pod starostlivým dohledem hlavní Mravencové (paní ředitelky) a vyrazili, s pomocí strejdy Hlemýždě a jeho domku na kolečkách (v lidském světě, autobus), do nového  dočasného mraveniště. To bylo super. Ubytování po čtyřech v komůrkách ve druhém patře ušlo. Počasí taky a tak hlavní náplní bylo prozkoumat okolí. Kupodivu hned první den v lese někteří z nás, včetně hlavní Ferdové Mravencové (paní učitelka Eva a Dáša) zjistili, že naší kolegové, skuteční mravenci, ač mnohem menší, dovedou pěkně štípnout. A vůbec jim nevadilo, že jsme vlastně taky mravenci. Sem tam nějaké štípance nás potom provázely po celou dobu pobytu.

V tu dobu se část naší výpravy rozhodla změnit z mravenců na brouky. Snad po mylné představě, že brouky mravenci neštípnou… štípou! Vedením bylypověřeny hlavní Broukové Pytlíkové (paní učitelka Petra a Hanka).

A tak začal týden dobrodružství, poznávání, her a odpočinku. A taky… rivality.

Druhý den, po klidné noci, nad kterou bděl noční motýlek (Klárka), jsme po dobré snídani vyrazili plnit různé úkoly, pokračovat v prozkoumávání okolí a hlavně najít co nejvíc mravenišť. Našli jsme tři a jedno opravdu velké, a mravenců ještě víc. Při hledání mravenci sbírali různé věci, jenž se v lese všude válí. Spousty hezkých šišek, dřívek, kamínků a kupodivu i jehličí. Z těchto věcí pak stavěli mraveniště… Snaha byla, ale bydlet v tom, bychom asi nechtěli.Po obědě jsme zkusili najít nějaké broučky a berušky. Broučků bylo okolo spousta, ale beruška ani jedna. Asi neměly zájem o seznámení. Zkoušeli jsme si taky udělat pavučinu, stavěli i brouci Pytlíci a hned z toho byla soutěž. Naše pavučiny byly všechny hezké, ale naštěstí v porotě nebyl žádný pavouk. Ten by se divil, co všechno může být pavučina.Potom jsme se ještě naučili písničku ,,Na mravenčí pasece”. Ale to už se blížil večer a kreslení pohlednic pro naše mamky, taťky, babičky… A po omalovánkách Ferdy a Berušky, následovalo čtení z knihy Ondřeje Sekory, Ferda mravenec.

Ve středu nás napadlo, že chodit po zemi je vlastně pomalé. Tak co nezkusit skákat jako luční koník. No, byla to náramná legrace, ale lehké to nebylo. Koník Hoop ze seriálu Včelka Mája by se nám vysmál, navíc skákal podstatně dál. A tak jsme se vrátili ke svým mravencům a zjišťovali podle čeho chodí po svých cestách že nezabloudí? Nezbylo, než to vyzkoušet. Vytyčili jsme si trasy z toho, co jsme našli v lese a vyrazili k cíli. Někteří tam bloudí dodnes…. Ale né, neztratil se nikdo a k cíli došli všichni. Po těchto výkonech jsme si zasloužili dobrý oběd a odpočinek. Skuteční mravenci asi neodpočívají vůbec, protože zase přibylo pár štípanců. Jenže nám to už ani nevadilo. Po odpočinku jsme si udělali výlet do nedalekého obchodu. Nám ale připadal velmi vzdálený. Naštěstí občerstvení a hlavně nanuky tuto strastiplnou cestu vynahradily. Cesta zpátky už uběhla rychle a tak jsme před naším velkým mraveništěm (chatou) mohli vyzkoušet různé prolézačky a houpačky, které byly pro nás venku přichystány. Akorát brouci Pytlíci se snažili zahrabat do písku, kterého pak bylo všude víc než v pískovišti. I pozorování různých věcí pomocí lupy bylo fajn. To by Ferda mravenec nebo brouk Pytlík nevěřili, jakým obrem se pod lupou stane malý mraveneček. A protože čas večeře ještě nenastal, mohli jsme si na pískovišti pak hrát všichni. Večer se pak nějakým záhadným způsobem Pytlíkům ztratily jejich bačkůrky. Ferdové dělali že o ničem neví a Pytlíci zase, že jim to nevadí. Ale nebyla to pravda. Jejich závistivé pohledy  na naše obutí je prozrazovaly. Bačkůrky a boty se pak stejně záhadným způsobem zase objevily. A tak jsme pak mohli všichni společně vybarvovat omalovánky a z papíru vyrábět mravence a z ponožek housenky. Moc se nám to líbilo. Dokonce se jeden vyrobený mravenec moc podobal hlavní Ferdové mravencové.

Čtvrtý den začal tak nějak tajemně. Něco viselo ve vzduchu. Ano… byl to den pokladů. Snídani jsme zhltli ve spěchu a už se těšili, kdo najde poklad jako první. Hlavní Ferdové a Pytlíkové se dohodly, že každý schová poklad druhé skupině a po obědě začne hledání. Tak se taky i stalo. Obě skupiny rafinovaně poklad (sladkosti a různé plyšové hračky) schovaly a cestu k němu ještě rafinovaněji vyznačily. Po dobrém obědě, který snad nikdo ani nevnímal, jsme vyšli z místa srazu poklad hledat. Ach jo, Pytlíci svůj poklad našli jako první. My Ferdové poklad našli jako druzí, ale co to….., místo očekávaných sladkostí a hraček jen ŠIŠKY A PÁR BONBÓNŮ! Že by odpověď na včerejší záhadné zmizení Pytlíkovských bačkůrek! Na místě srazu jsme si to s Pytlíky chtěli vyříkat, ale ti s úsměvem ukazovali do křoví, kde na nás už čekal zbytek pokladu. Takže vše nakonec dobře dopadlo a obě skupiny se nad sladkostmi udobřily. Večer jsme si při balení věcí a přípravě na návrat domů o pokladu povídali. Ale poslouchání pohádky a sledování filmu už velké těšení domů nezmenšilo.

V poslední den mravenčího dobrodružství bylo těšení na návrat k maminkán a tatínkům už tak veliké, že na nějaké velké výpravy a hry nebylo ani pomyšlení a tak jsme se po snídani jen vypravili na procházku rozloučit se s lesem, jeho obyvateli a mravenci. Ti se nám, jako obvykle, odvděčili dalšími štípanci, které nám už ani nevadily. A tak jsme s velkou radostí přivítali strejdu Hlemýždě, který nás všechny ve svém autobuse odvezl domů, kde na nás čekali tatínkové a maminky a i naše hlavní Mravencová, vlastně teď už paní ředitelka.

A už se můžeme těšit na příští školu v přírodě

PS Důvod, proč byla tato zpráva tak pozdě zveřejněna je, že bylo zapotřebí sehnat souhlas všech zůčastněných mravenců. Těch malých. A to byla ještě větší kláda, než to všechno vymyslet.